Zažili jste někdy pocit absolutního štěstí?

Tuto otázku mi položil můj kamarád, který žije ve Švédsku a dost mě tím zaskočil. V hlavě mi okamžitě začalo šrotovat, kdy jsem zažil nějaké obrovské štěstí, ale nic mě nenapadlo.

Schválně si tuto otázku položte sami sobě, ale musí to být absolutní štěstí. Nestačí odpovědět, třeba když se mi narodilo dítě. To sice štěstí také je ale takové obyčejnější, jestli mi rozumíte.

Můj kamarád žije v takovém malém satelitním městečku, kde nejsou žádné paneláky a každý tam má svůj typický švédský dřevěný domek. Všichni si tam žili v nerušeném poklidu, až do doby kdy se do jednoho z domů asi před dvěma a půl lety nastěhovala rodina přistěhovalců. Tehdy měli tři děti, dnes jich mají pět a šesté na cestě. Abych nechodil kolem horké kaše, byli to cikáni z Albánie. Číst a psát neumí a je pro mě nepochopitelné jak přišli na to, že emigrují a zrovna do Švédska. Automaticky dostali politický azyl, ačkoliv to žádní političtí uprchlíci nejsou.

Možná byli v Albánii diskriminováni, někdo po nich chtěl, aby pracovali, a to oni nemůžou, protože jsou kočovníci, kteří se živí tím že kradou. Dnes už sice tolik nekočují, ale kradou o to víc. Nebo v Albánii nemají černé sněhuláky. Ty sice nemají ani ve Švédsku ale tam po nich zase nikdo nechce, aby pracovali. Všechno dostanou zadarmo. Moje babička tomu říkala opičí výchova.

Normálně se lidem, kteří žijí na úkor ostatních, říká příživníci, ale v dnešní nemocné společnosti je to tzv. diskriminovaná menšina.

No a pro domorodé obyvatele satelitního městečka začal každodenní horor. Nepořádek, krádeže a řev až pozdě do noci. Každodenní návštěvy policie, kterou ale tito diskriminovaní měli na háku. Policajti vždycky přijeli a odjeli. Měli strach nějak zasáhnout, aby nebyli obviněni z rasismu. Chápete tu absurditu?

Příživníci si ze štědré švédské sociální podpory dokonce koupili auto!!! A nepořádek a hluk se ještě zvětšil. O děti se vůbec nestarali, ty pobíhaly polonahé po ulici až pozdě do noci. Jejich přirozeností je ničit všechno kolem sebe. Některé chodily žebrat do města a na nádraží, ačkoliv žebrání je ve Švédsku zakázané. Nezasáhla ani jindy zcela nekompromisní švédská sociálka. Ze stejného důvodu jako policie, ze strachu aby nebyla obviněna z rasismu.

Nejbližší sousedé těchto přistěhovalců prodali své domy hluboko pod cenou a odstěhovali se jinam.Už se chtěl odstěhovat jinam i můj kamarád ale naštěstí odejel na týden do Čech. Když se vrátil tak šel se psem na procházku a na ulici najednou nebyl nepořádek! A on zjistil, že nepřizpůsobivá verbež už tam nebydlí!

A V TU CHVÍLI HO ZAPLAVIL POCIT ABSOLUTNÍHO ŠTĚSTÍ !!!

Ačkoliv jsou Švédové uzavřenejší a nijak moc se nedruží, tak odchod této problémové rodiny všichni společně oslavili a celé satelitní městečko žije v dočasné euforii. Ale v podvědomí strach zůstává. Co když se vrátí? Nebo přijdou jiní?

A toto vše způsobila jedna jediná nepřizpůsobivá rodina příživníků z Albánie, po které zůstal jen zdemolovaný dům. Jak jinak.